Kliknutím zvětšíteJe to taková klasická česká „poslední bitva vzplála“. Tentokrát o „zákaz“ spalovacích motorů v Evropské unii v roce 2035. Dohodu z trialogu, což je takové dohadovací řízení mezi Evropským parlamentem a státy EU, schválil tento týden definitivně europarlament. Tam se naposledy rozhořela také lítá debata mezi skupinou europoslanců, kteří ještě za klasická auta kopou, a zbytkem, který vidí v elektromobilitě cestu ke zmírnění dopadů klimatické krize. A také se různě na internetu objevily seznamy zrádců českého národa, kteří za zákaz aut se spalovacími motory hlasovali a zradili tak údajné národní zájmy.
Je to přitom celé nesmysl. Zaprvé, auta se spalovacími motory k roku 2035 nikdo nezakázal. Budou moci jezdit dál, jen se už zřejmě nebudou vyrábět, respektive budou se vyrábět v nějakém omezeném množství. Z pohledu dnešní české reality, kdy je průměrnému českému autu asi patnáct let, budou auta s benzínovými a naftovými motory ve velkém množství jezdit v Česku po roce 2050 a možná 2060. A to i v případě, kdyby se skutečně žádná po roce 2035 nevyráběla.
Není ale o co stát. Každý, kdo se kdy svezl slušným elektromobilem, vám potvrdí, že je to po všech stránkách daleko pohodovější jízda, při níž se nemusí rozptylovat řazením. Auto je daleko tišší, takže neplodí tolik hlukového smogu a výrobně daleko jednodušší. Nejen že to zlevňuje jeho výrobu, ale také snižuje riziko závad a nutnost oprav. Ano, je tu baterie, její výdrž, rychlost dobíjení a také dnes ještě pořád její astronomická cena, která dělá z jinak levného elektroauta luxusní zboží. Pokud se ovšem otázka baterie vyřeší, zlevní to výrobu a usnadní ještě dnes trochu problematický provoz na dlouhé vzdálenosti, je víceméně vyhráno.
Sázka na to, že se to do těch dvanácti let povede, má kurz, který se blíží podobné jistotě zvolení Petra Pavla prezidentem. Kdyby náhodou ne, i to se samozřejmě může stát, má evropská směrnice pojistku v podobě možnosti přezkoumání cíle a možného posunu data. Problémem v tom případě nebude ani tak Evropská unie, ale už rozjeté plány evropských automobilek, které už téměř s ničím jiným než s výrobou elektroaut k roku 2035 nepočítají.
V celé eurounijní debatě jde o jinou věc. O zajištění mobility obyvatelstva za přijatelných podmínek a za přijatelné ceny. Ta je samozřejmě snadnější v Německu nebo Rakousku, kde není elektromobil luxusní zboží a klasické auto je prostě jen jeden z dražších spotřebních předmětů. V Česku, kde i ceny klasických aut stoupají mnohem rychleji než platy a z nových vozů dělají pro většinu obyvatel složitě dosažitelný luxus, je to jinak.
O stále o polovinu dražších elektromobilech nemluvě. K tomu je tu ještě mizerná česká infrastruktura pro dobíjení a máme zaděláno na další vlnu eurofóbní české hysterie.
Cesta je přitom poměrně jednoduchá. Dobudovat včas infrastrukturu pro elektromobily, nechat v klidu dojezdit auta se spalovacími motory. Pokud i potom bude problém s mobilitou, prostě elektromobily, třeba z peněz z EU nebo ze státního, zadotovat. A samozřejmě, neuzavírat se všem jiným ekologickým možnostem, vodíkovým pohonem počínaje.
Pokud se to povede, přesedlají na elektroauta rádi ze smradlavých, neekologických a hůře se řídících spalovacích aut i Češi. Podobně jako před třiceti lety rádi vyměnili trabanty a 120 za favority, fabie a octavie.
28
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
