Proklatě. Zapomněl jsem si brýle. Mám sice knihu. Ale bez brýlí nejsem s knihou kompatibilní. Odpusťte mi tu nečeštinu. Ale vytanula mi na mysli jediná věta z 50 odstínů šedi, kterou jsem kdysi četl. To jsem míval ještě zrak jako rys, když jsem pobledlý hrůzou monitoroval otevřenou knihu sestřičky na gastroenterologii, uvádějící mě na strašáka-kolonoskopii.

„Jestli pan Grey má rád násilí v sexu, pak spolu nikdy nemůžeme být kompatibilní.“

Smích. Ten spontánní výtrysk emocí mě zbavil tíhy a uvolnil, takže jsem kolonoskopií proplul jako vlnka peřejí.

Ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela.
Šetřit energie Češi umějí

Ale teď trčím v narvaném metru. S knihou, která ani není psána slepeckým písmem. Stejně ho neumím. Co si počít?

Pavel Brycz
je spisovatel

Naštěstí se naším rovněž nekompatibilním davem stojících anonymů probíjí dáma připomínající obrovskou kouli. Jako fanoušek suma i bowlingu zpozorním. Valící se dáma Michelin nás rozkymácí jako kuželky, a nedržet se madla jako covid, padáme jako Přemyslové Otakarové Druzí na Moravských Polích.

„Tomášku, pustíme dámu hačnout,“ prohlásí bělovlasý dědeček a ponouká chlapečka s bystrými kukadly, aby spolu uvolnili dvě sedačky. „Dámy se pouští…“

Bude to stačit?

Chlapeček nedokáže z už trůnící dámy přetékající ze dvou míst na sezení spustit své pronikavé oči.

„Dáma sendvič,“ prohlásí zřetelně.

Žena enormní velikosti dotčeně krčí nos, ale svou XXL velikost nedokáže, oproti nosu, smrsknout ani o píď.

Martin Vopěnka
I přemnožené hraboše bolí bříška

Možná že tahle otravná cesta bez četby dostane náplast. Jupííí!

„Što ty gavariš, málčik?“

„Dáma sendvič, dáma sendvič, dáma sendvič…“ opakuje chlapeček. Opakování je matkou moudrosti.

V nás, neporažených kuželkách, procitá náznak veselosti.

Začínají mi připadat méně anonymní.

To trefné pojmenování na sedící dámu zkrátka sedí.

Víte, je otravné být pořád tak nějak dospělý, důstojný a kožený, valit do rachoty v Praze metrem, v Brně šalinou, abych nebyl úplně zápecnický, anebo do Tokia šinkanzenem z nepředstavitelné dálky ostrova Honšú, a na každém kroku nosit svou bezvýraznou tvář jako marťanskou masku z Bradburyho a žvanit jen korektní řečí jako robotický úředník. Nikoho se nedotknout, nikomu nepřekážet, být jen takový suchopárný stínový společník.

Václav Hořejší. Imunolog, mikrobiolog, biochemik
Mír a spravedlnost

Člověka potěší, když potká děcko, spontánní bytost, která se ještě umí dívat a pojmenovávat s odvahou naprosto nevšední.

Zdroj: Deník

Nebojím se říct, že anarchisty v nás, a určitě k nim řada z vás patří, napadne, že takovými dětmi jsme bývali, když jsme ještě žili, nejen přežívali jako anonymní statistické položky, o nichž rozhodují sociál- ní inženýři, masy přesouvající se odnikud nikam, a třeba si řekneme, že ještě není pozdě, že své ukryté vnitřní dítě ze sebe zvládneme vyšťourat třeba párátkem na zuby a třeba zase použít místo slova „enormní“ přídavné jméno „tlustý“. A místo „rodič rodící“a „rodič nerodící“ si vybojovat maminku a tatínka.

Anebo, a teď by měl znít dramatický virbl a fanfáry, v krajině dětských snů vyslovit. „Dáma sendvič“.

Ne, opravdu jsem si zapomněl jen obyčejné dioptrické brýle na čtení. Nikoli růžové, i když to tak zní!

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.