Kliknutím zvětšíteNěkteré cíle a regulace evropské Zelené dohody (Green Dealu) budou na základě květnového jednání ministrů zemědělství EU odloženy. Přesto však současná válka na Ukrajině téměř jistě urychlí proces ekologizace zemědělství v Česku. V důsledku to povede pestřejší nabídce biopotravin pro běžné lidi.
Rostoucí náklady na klasickou zemědělskou produkci, především ceny průmyslových hnojiv, energií a pohonných hmot, logicky nutí a budou nutit podnikatele v zemědělství hledat možné rezervy a úspory. Jednou z cest může být přechod na ekologické zemědělství. V něm se průmyslová hnojiva prakticky nepoužívají, chovaná zvířata se pasou ve volné krajině, což šetří náklady na energie spotřebovávané při ustájení či náklady na úklid těchto prostor.
Petr Havel
je agrární analytik
Ekologičtí zemědělci jsou také vstřícnější k využívání obnovitelných zdrojů energie k zajištění vlastní energetické potřeby, třeba té sluneční. Nově mají být zemědělcům odpuštěny poplatky za vyjímání pozemků z půdního fondu, což je k instalaci fotovoltaických panelů nutné. Už od začátku příštího roku bude možný souběh ekologického zemědělství a konvenčního zemědělství v rámci jednoho zemědělského podniku, a ekozemědělci by kromě toho měli mít nárok na vyšší dotace. Impulsem k rozšíření ploch, a tím i nabídky produkce ekologického zemědělství – a tedy i biopotravin – je i jeden z cílů nové zemědělské politiky EU, který počítá se zvýšením podílu ekologicky obhospodařovaných ploch na 25 procent.
To vše by v důsledku mělo vést ke sbližování cen biopotravin a běžných potravin. Právě vyšší ceny biopotravin byly přitom do současné doby hlavní bariérou, proč tuzemský spotřebitel tyto produkty téměř nenakupoval. Průměrná roční útrata za biopotraviny v Česku činí zhruba 500 korun na jednoho obyvatele, což dnes zhruba odpovídá ceně jednoho oběda spolu s pitím pro dvojici návštěvníků v restauraci. V rámci EU jde o ojediněle nízkou poptávku po biopotravinách – mimochodem jen těžko je člověk objeví právě i na jídelníčku v restauraci.
Nižší nabídka a spotřeba biopotravin v tuzemsku je ale dána i absencí navazujícího zpracovatelského průmyslu. Biopotraviny tak dodávají na trh většinou jen menší zemědělci, kteří zemědělské suroviny zpracovávají ve vlastní režii, neboť je v zásadě nemají k dalšímu zpracování kam poslat: biojatka nebo biomlýny u nás prostě nejsou. Je to tedy tak trochu začarovaný kruh – není-li poptávka, nejsou zpracovatelé, a nejsou-li zpracovatelé, není dostatečná nabídka biosurovin k výrobě biopotravin, byť se situace postupně zlepšuje.
A mohla by se zlepšit ještě více, pokud by zemědělci vyslyšeli jeden z opakovaných apelů Evropské komise na Česko, aby se zemědělci sdružovali více do odbytových družstev, a tím mimo jiné zlepšili svou vyjednávací pozici vůči dodavatelům a odběratelům. Důležité by ovšem v této souvislosti mělo být i to, aby odbytová družstva mohla být součástí dotačních programů na zpracování zemědělských komodit, a mohla tak zaplnit bílá místa na tuzemské mapě výrobců potravin. Jestli se tak stane, se ukáže už příští rok.
Jedno je ale jisté už nyní – biopotravin bude na našem trhu z mnoha důvodů přibývat. A prioritou českých úřadů by mělo být, aby jich co nejvíce pocházelo ze surovin z naší země.
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.
14
Čtenář 
Kafe
Dotyk
Dům a zahrada
iReceptář
Vlasta
Kondice
Šíp
TN.cz
