Vládu Andreje Babiše čeká poslední důležité rozhodnutí. Musí něco udělat s novou a opět už děsivou vlnou šíření koronaviru. Podklady, ze kterých se dá vycházet, jsou mlhavé, a jakýkoli čin tedy riskantní. S vysokou pravděpodobností se dá sázet snad jen na to, že kabinet bude kritizován, ať už udělá cokoli.

Luboš Palata
Rakousku je ouzko, a tak nutí lidi se očkovat. Správně dělá

Ještě horší by však bylo nejednat nebo jednat alibisticky. Umírají lidé, hrozí přetížení nemocnic a další rána pro beztak zubožené hospodářství. Loni před Vánoci se premiér a jeho ministři rozhodli tragicky špatně. Nešlápli včas na brzdu. Zima a jaro se pak staly nejsmutnější dobou v historii samostatného Česka. To se může opakovat.

Shrneme-li, co říkají experti, existují tři základní cesty v boji s covidem. Za prvé: Krátký ale tvrdý lockdown, tedy výrazné omezení společenského života na to nejnutnější. Je to účinné, leč bez vyhlášení nouzového stavu těžko proveditelné. Za druhé: Výrazný tlak na neočkované, kteří by měli citelně ztížený přístup k zábavě, takzvaný rakouský model. Zde však není jisté, zda zabrání šíření nákazy. A za třetí: Masivní testování očkovaných i neočkovaných, trasování a karantény. K čemu ale pak chodit na injekci?

Martin Komárek.
Je naděje pro zuboženou ves?

I když je to svízelné, Andrej Babiš si musí vybrat. Nesmí se vymlouvat na současnou ještě opozici – budoucí vládu. Jednat může jen ten, kdo drží moc teď a tady. Ve všem ostatním je na místě střídmost, zde naopak rozhodnost. Jakékoli řešení je z dlouhodobého hlediska lepší než váhavost.

Je nutno najít nejschůdnější cestu. Není přece vyloučena kombinace různých prostředků. Například omezení některých akcí. Výrazná podpora očkování, včetně masivních výjezdů mobilních týmů do zapomenutých oblastí. A plošné testování na školách i pracovištích.