Ondřej byl uhlíř. Stavěl milíře v pralese nedaleko hradu, který tu nedávno vystavěli na Stožecké skále. Lidí se stranil. Nebylo radno potkat se s podloudníky a o shledání se zbrojnoši také nestál. Jiného zde potkat nemohl.

Ale vraťme se k onomu okamžiku, kdy se uhlíř chystal porazit strom. To, co zaslechl, dobře znal. Hlas boje. Štěkavé povely, sténání raněných na pozadí cinkotu, jenž se ozývá, když se kov střetne s kovem. Ondřej ani nedýchal, aby neprozradil, že tahle půtka má nechtěného svědka.

Boj ustal, utichlo sténání. Uhlíř nastražil uši a nehnutě čekal, až uslyší vzdalující se vítěze, aby mohl pokračovat v práci. A v ten nejméně vhodný okamžik, kdy vojáci i Ondřej napjatě poslouchali, zda je les opět liduprázdný, se notně načatý strom skácel.

,,Tam je ještě jeden,“ ozvalo se z údolí a ve chvíli byl uhlíř obklíčen. Když velitel stráže viděl, koho lapili, schoval meč a místo rány hodil vystrašenému uhlíři váček s mincemi. Dole leží tucet pobitých. Ať je tam na místě pohřbí a vztyčí kříž.

Vojáci zmizeli a Ondřej se šel podívat na bojiště. Dvanáct mrtvých mužů, to bude muset vykopat pořádnou jámu. Pak však dostal nápad. Kdo tu kdy bude hledat nějaký hrob. Vojáci se jistě chlubit nebudou. A kříž v tom vlhkém podnebí stejně za pár měsíců ztrouchniví. Nahází je do milíře a bude to.

Naskládal nebožtíky mezi polena, a když byl milíř hotový, zasypán hlínou a zapálen, sedl si Ondřej na pařez před chýši, zapálil si fajfku a dohlížel, aby oheň nechytl příliš velký luft a dílo nezmařil.

Nějakou chvíli se nedělo nic. Lépe řečeno dělo se přesně to, co se dít mělo. Milíř se zahříval a skrze hlínu slabě unikal kouř. Pak se však ozvala ohromná rána, milíř nadskočil, rozprskl se a ohořelá polena se rozletěla po mýtině. A nejen polena.

I uhlíře ta síla vyzdvihla a mrštila s ním až na kraj lesa, dobrých dvacet stop od místa, kde před chvílí seděl. Jak se tak zvedá ze země, mne si bolavá záda a snaží se přijít na to, co se to tu právě semlelo, uviděl v kouři, co se vinul z trosek milíře, stoupat vzhůru rovný tucet jakýchsi mlhavých obláčků.

Dál uhlíř pálil dřevěné uhlí, dál se vyhýbal vojákům i podvodným soumarům. Jen na místě, kde tenkrát duchové rozmetali milíř, víc než tři sta let nic nerostlo a dodnes se tam říká Spáleniště.

Jaroslav Pulkrábek