VYBERTE SI REGION

Tratě vedoucí národním parkem jsou pro závod devizou

Šumava – Letošní již 31. ročník ČT Šumavského skimaratonu sice opět poznamenala nepřízeň počasí, kdy nedostatek sněhu museli organizátoři závodu dohnat obrovským úsilím a s lopatami v rukách, na druhou stranu přinesl i rekordní účast. Za pořadatele hodnotí letošní skimaraton předseda Fischer Ski klubu Šumava Vimperk Karel Hudeček.

7.3.2016
SDÍLEJ:

Závodníci vyrážejí do 31. ČT Šumavského skimaratonu.Foto: Fischer Ski Šumava

Když se člověk podívá na počty závodů, které se v uplynulých letech z důvodu nedostatku sněhu ruší, nepřijde vám, že Šumavský skimaraton je tak trochu malý zázrak?

Je pravdou, že v posledních letech pravidelně bojujeme s nepřízní počasí a přípravou tratí. Každý rok je jiný, pokaždé si říkáme, že horší už to být nemůže. Letos nám příroda připravila další epizodu, ale zřejmě už jsme rok od roku odolnější a daří se nám na Šumavě vždy najít kus, kde je možné závody uspořádat. Ze závodů v okolí jsme asi jediný, který se v pětileté historii bez sněhu ani jednou nezrušil a vždy jsme dokázali skimaraton uspořádat a odjet.

Připomeňme si letošní trať?

Je to každý rok podobné, vždy se díváme na předpověď, až kam je možné se podle ní řídit, takže zjistíme, že to nebude možné po standardní trati. To je většinou tak čtrnáct dnů předem, pak začínáme vymýšlet, kudy by to šlo. Standardní trať je z Kvildy na Horskou Kvildu po Danielce na Zhůří, zpět na Horskou Kvildu, do Filipovy Huti a přes Černou horu zpět na Kvildu, tak vypadá standardní trať, kterou už jsme ale v téhle podobě nejeli, ani nepamatuji. Letos se jevilo jako problematické místo z Kvildy na Horskou Kvildu, kde je sníh sfoukaný, opírá se tam sluníčko a ve chvíli kdy se oteplí, nebo zaprší a sněhu není tolik, jsou tyhle lokality problematické a strana k Zadovu směrem na Zhůří obzvlášť. Takže to, že po klasickém okruhu nepojedeme, jsme věděli dva týdny předem, kudy pojedeme, jsme netušili ještě tak osm dní před startem. Týden před závody jsme si mysleli, že bude možné startovat a dojíždět na Kvildě, že se podaří zkopírovat loňskou variantu přes Březovou horu na Filipovu Huť a odtud už se dostaneme do oblastí, kde sníh byl, tedy na Modravsko a Černou horu. Nicméně v neděli před závodem přišel déšť a hodně se oteplilo, takže jsme v pondělí stáli před rozhodnutím, kudy pojedeme. Nakonec jsme oprášili předloňskou variantu se startem na Modravě a přes Černou horu s variantami tak, abychom dokázali udělat jak dvaceti, tak třiceti sedmikilometrovou trať s cílem v Kvildě pod lesem.

Takže počasí v posledních letech nepřeje příliš zokruhování, ale je to spíše o závodech z bodu A do bodu B?

Pro nás je to tak trochu návrat ke kořenům. Před devíti roky jsme kandidovali na členství v Euroloppetu, tehdy jsme jeli do Rakouska s myšlenkou, že bychom chtěli na Šumavě udělat závody podobně, jako v alpských oblastech, kdy závodníci jedou alpskými údolími odněkud někam. Tehdy jsme si vymysleli naprosto bláhově Prášily – Kvilda. Ale nebyl sníh. A možná pro nás dobře. Zjistili jsme, že jen dopravně zajistit to, abychom dostali lidi z Kvildy na Prášily, je holé šílenství, že autobus to jede tři čtvrtě hodiny za ideálních podmínek. Nakonec jsme první rok jeli z Modravy na Kvildu, takže podobnou variantu jsme použili i letos. Přece jen Modravsko je na tom se sněhem pořád lépe. Těch problémů se sněhem letos nebylo tolik, ale byly a hlavní jsme měli při výjezdu z lesa na cestě od Pramenů Vltavy směrem na Kvildu. Tam jsme si skutečně museli pomoct týdenním házením sněhu z příkopů a z míst těsně u trati. Nakonec jsme zvládli připravit i poslední úsek tak, že jsme se dostali ven z lesa a ještě se podařilo udělat malý stadionek a hezký dojezd do cíle i pro diváky a atmosféra byla vynikající zejména u dětských závodů.

Říkáte, že jste týden házeli sníh, odkud se dalo. Jak náročné je sníh najít, když v okolí není, protože předpokládám, že jste si sníh dovézt nemohli?

Šumavský Skimaraton pořádáme v Národním parku Šumava, to je zásadní fakt a my jsme za to rádi, protože příroda je atraktivní. Lidé sem za hezkou přírodou jezdí, my si o tom můžeme myslet, co chceme, ale prostě je to tak. Jsme v národním parku, z toho pro nás plynou jasné podmínky, které dodržujeme, protože tu chceme dělat závod i v budoucnu. Proto se sníh na tratě odnikud nenaváží, nepoužívá se velká technika, nezasněžuje se technickým sněhem. Nemůžeme si pomoct jinak, jako si pomáhají ve světě obdobně velké závody. Takže nám nezbývá než nahazovat na trať sníh z příkopů a z přilehlých míst, kde jsou třeba lesní manipulační sklady a podobně. Jediná technika, kterou si pomáháme, je skútr a sáně, ale povětšinou tam týden lezeme jak mravenci s lopatami.

Jak to tak poslouchám, musím říct, že je to neskutečný adrenalin?

To skutečně je. Týden nebo deset dnů před závodem jsme vydali zprávu, že závod prostě bude. Na to, jaká je letos zima, jsme měli vynikající účast, závodilo na dvanáct set lidí, přijelo na 250 cizinců z patnácti zemí světa. Tak velkou zahraniční účast Šumavský skimaraton skutečně snad nepamatuje. Problém se sněhem je prakticky všude, pokud jde o běžecké lyžování. Takže se lidé ptali, jestli se pojede. Bylo jasné, že ano, že odstartujeme na Modravě a byli jsme připraveni i na variantu, že skončíme někde v lese, tam dáme nafukovací bránu a ploty, bez ozvučení tam uděláme cíl. Sice by to nemělo tu správnou atmosféru, ale jsme v národním parku a museli bychom to respektovat a myslím si, že i to by lidi vzali, pochopili a možná i ocenili.

Kolik lidí se na tomhle možná někdy bezesném trápení podílelo?

Určitě to bylo více než stovka dobrovolníků ze Ski klubu, z Vimperku. V tom je naše obrovská deviza a potenciál, v rodičích a přátelích našeho klubu. Přece jen jsme nevznikli včera, máme za sebou nějakou historii, klubem prošla spousta lidí a hlásí se nám, jsou ochotni přijet pomoc, po práci se sebrat a házet lopatou sníh dvě hodiny, on to člověk stejně ani déle nevydrží.

Už to tu zaznělo, Šumavský skimaraton se jede v území Národního parku Šumava. V minulosti platilo, že povolením závodů se zabývala dokonce Vláda ČR. To sice už není a povolení výjimky ze zákona o ochraně přírody vydává Správa Národního parku Šumava, nicméně stále platí, že musíte dodržet termín?

Je to tak. My požádáme s dostatečným předstihem několika měsíců a čekáme na výsledek klasického správního řízení. Definujeme náhradní varianty. Asi bychom mohli definovat i náhradní termín, nicméně u akcí takového rozsahu je náhradní termín velmi problematický po všech stránkách včetně ubytování závodníků. Překládat závody na jiný termín si mohou dovolit možná menší závody, ale ne závody typu Šumavského skimaratonu, pokud to není nezbytně nutné, není úplně holo a budeme si jisti, že za týden sníh napadne. Nicméně v zásadě by to byla pro všechny taková komplikace, že to není reálné. Jsme navíc limitováni i tím, že náš závod je součástí seriálu Euroloppet, který má jasná pravidla. Mezi ty zásadní, aby to celé fungovalo, patří to, že se v jednom víkendu mohou jet maximálně dva závody a ty nesmí být blíž než pět set kilometrů. Takže vlastně bychom ani neměli kam uhnout, závodů se jede šestnáct a zima je poměrně krátká.

Domlouváte se s ostatními organizátory a pořadateli seriálu Euroloppet o termínech závodů?

Ano, ale aby to fungovalo, si v podstatě každý pořadatel drží svůj tradiční termín, takže my víme, kdy pojedeme Šumavský skimaraton příští rok i za čtyři roky. Vždy jedeme spolu se Švýcary z Gommerlaufu, což je krásné údolí zhruba deset hodin cesty od nás. Vzájemně si skutečně nekonkurujeme, co se týká i míst, odkud jezdí závodníci k nim a k nám. I když je pravda, že letos jsme to tu měli hodně pestré, kromě Němců a Rakušanů tu byli Skandinávci, Finové, Norové, Kanaďané, Američané. Možná to nebylo jen tím, jaká je zima, ale i proto, že si lidi hledají něco nového. Ale je pravda, že se letos hodně závodů zrušilo. Bylo to znát i na telefonátech, jestli u nás pojedeme, těch bylo opravdu bezpočet.

Šumavský skimaraton je jediným závodem seriálu Euroloppet v České republice. Je tu ještě jeden velký závod, který asi všichni znají, to je Jizerská 50, která je součástí Worldloppetu, a nové komerční série Ski Classics, která se vysílá i v televizi. V podstatě žádný jiný závod v České republice nemá šanci dosáhnout svými parametry na to, aby se stal členem série Euroloppet. My jsme letos udělali 31. ročník.

Co Kvildský pašerák?

Tradici Kvildského pašeráka jsme založili před lety, kdy jsme se přestěhovali se závodem ze Zadova na Kvildu. Důvodem bylo, že Šumavský skimaraton narostl a už jsme měli problémy odjet ze Zadova, tratě kolem Polky jsou úzké, navíc se k tomu přidal i nedostatek sněhu. K tomu jsme potřebovali víc místa pro realizační zázemí, komfort pro závodníky, parkování a podobně, to už na Zadově nebylo možné. Proto jsme odešli na Kvildu a začali jsme s Pašerákem týden před skimaratonem, abychom se trochu nastartovali a dostali se do závodního tempa a měli čas všechno doladit.

Letos se nechal zlákat k účasti na skimaratonu Standa Řezáč, čehož si moc vážíme. Navíc dokázal obhájit vítězství z let 2007 a 2009, takže vyhrál skimaraton už potřetí. Musím říct, že si závod chválil a líbil se mu, vzal ho vlastně jako ostrou přípravu na další závody. Mezi ženami je stabilní účastnicí závodů Adéla Boudíková. Jsme samozřejmě rádi za závodníky s tím velkým Z, protože svou účastí pomáhají propagovat skimaraton, nicméně závod sám je hlavně pro hobíky pro co nejširší základnu lyžařů.

Vyrazili i skiklubáci?

Někteří ano, nicméně stejně jako v minulých letech nastane nějaká kolize termínů. Letos jsme měli současně Junior cup v Jablonci nad Nisou, kam jsme vyslali početnou skupinu asi šestnácti závodníků a posbírali, co se dalo. Na druhou stranu to pro nás znamenalo, že odjeli se závodníky i rodiče a také trenéři a technika. O to složitější to pak s organizací bylo, nicméně fungujeme skvěle jako tým, takže to zvládáme a kdo mohl, než odjel na závody, pomáhal do poslední chvíle s přípravou tratí.

Jak vám pomáhá fakt, že se zatím dokážete vypořádat s nepřízní počasí?

Fakt, že jsme zatím nemuseli pro nedostatek sněhu skimaraton zrušit, nám pomáhá u veřejnosti v tom, že máme její důvěru. Lidi vědí, že když řekneme, že závody budou, už o tom nemusejí přemýšlet a je jasné, že se pojede a že to nebude špatné. Řada z těch, kteří k nám přijeli, udělala spoustu špatných zkušeností, kdy někam přijeli, a závody se buď den před konáním zrušily, nebo se sice jely, ale na blátě a kamení, takže si lidi zničili lyže. To se u nás, zaplať Pán Bůh, neděje a vždy jsme se tomu dokázali vyvarovat. Jestli je to dáno trochu i tím, že se s nepřízní počasí dokážeme úspěšně prát i ve Vimperku na Vodníku a díky tomu už hodně věcí dokážeme zvládat ze dne na den a za pochodu, nevím, ale je to možné. I když se bavíme o zcela jiných podmínkách.

Jak se na vás dívala obec Kvilda v době, kdy se závod přestěhoval ze Zadova tam, a jak se na skimaraton dívají Kvildští po těch letech dnes?

Jen chci ještě zmínit, že ze Zadova jsme neodcházeli, protože bychom chtěli, ale protože jsme museli a odcházeli jsme odtamtud skutečně s těžkým srdcem. Přece jen se skimaraton narodil tam, první ročníky se startovaly na Churáňovských loukách. Závod měl na svém zrodu kolem tisícovky závodníků, pak to sice na čas spadlo a skomíralo na několika stovkách, ale letos jsme se dostali zpátky k původním číslům.

Odcházeli jsme odtud neradi, ale jak jsem zmínil, donutily nás k tomu podmínky sněhové i prostorové. A co se týká Kvildy, vždycky jsme měli bezvýhradnou podporu vedení obce, to je třeba říct. Možná to měl pan starosta na začátku trochu těžší prosadit a přesvědčit tamní lidi, že závod je pro ně přínosem, že to není o obtěžování na jeden víkend, ale že jim to může dlouhodobě pomoct. Myslím si, že to Kvildští pochopili, funguje to dobře. Dokonce už si tam dokáží závodníci sehnat ubytování na závody, což dřív nebylo možné, prostě fungovaly týdenní turnusy od soboty do soboty, a přes to nejel vlak. I když letošní zima je taková, jaká je, dlouhodobé rezervace moc nefungovaly, bylo na závodech hodně cizinců, přesto jsme měli maximálně do deseti telefonátů, že se někomu nedaří sehnat ubytování. A to jsme v regionu, kde pořád nefunguje to, na co jsou lidé zvyklí z Alp, kde turistická centrála jim všechno zařídí a obtelefonuje penziony, aby byli uspokojeni.

Nachází Šumavský skimaraton podporu také u kraje případně u města Vimperk, byť se jede v okolí Kvildy?

Letos se nám podařilo se jako top akce dostat se skimaratonem do kalendáře projektu Jižní Čechy olympijské, takže na závodech se ukázal i jihočeský hejtman Jiří Zimola. I město Vimperk vnímá, že pořadatelství takové akce znamená pro město zviditelnění, prestiž a známost. Je pravda, že v pátek před závody, bylo ve Vimperku tolik lyžařů, kolik jsem jich tam dlouho neviděl a byli to účastníci Šumavského skimaratonu. Rozpočet akce je řádově přes milion korun, který se daří i díky spolupráci s Jihočeským krajem a městem Vimperk zajistit. Máme velkou výhodu i v tom, že jsme v České republice s naším závodem součástí série Stopa pro život, což je úžasná myšlenka stejně jako v létě Kolo pro život. Sdružuje další závody, jako Jilemnická padesátka, Karlův běh a Šumavský skimaraton jako závody jednotlivců a pak Krkonošskou sedmdesátku jako závod hlídek. Zázemí, které lidé znají z léta na kolech, dokáží organizátoři přenést i do zimní série Stopa pro život a tuhle úžasnou atmosféru a skutečně nadstandardní zázemí jsme schopni nabídnout i našim závodníkům. Troufnu si říct, že i na západ od našich hranic, pokud při závodech nevyužívají vysloveně například městskou sportovní halu, ale dělají to na louce, jako my, nemají podmínky ani trochu srovnatelné a mohou nám je jen závidět.

Autor: Miroslav Fuchs

Místo události:
7.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hlasujte O miminko Prachatického deníku za listopad 2016

Prachaticko /ANKETA, FOTOGALERIE/ – Z deseti nominovaných miminek, která jsme zveřejnili během listopadu v rubrice Narodila jsme se, můžete až do pátku 23. prosince vybírat to nejsympatičtější a dát mu hlas.

Devatero originálních adventních trhů

S blížícími se Vánocemi zaplavují náměstí evropských měst stánky s rozmanitými vánočními dárky, dekoracemi i místními specialitami. Ne všechny adventní trhy ale nabízejí tu samou atmosféru. Vánoční atmosféra se dá zažít i za polárním kruhem, pod zemí či na vodě, zjistil hotelový vyhledávač trivago.cz.

Je na vozíku, ale bojuje, příběhy pusou čaruje. Pomoci chce kapela The Greens

České Budějovice - Budějovická pop folková skupina shání peníze pro ochrnutou Barboru Sedláčkovou. Té se zhoršila záda, a když jede na vozíku, trápí ji nárazy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies