František Kadoch je ale známý především přípravou a vydáváním Šumavského kalendáře.
„Když jsme na počátku devadesátých let minulého století připravovali Šumavský kalendář, chyběly nám do něj povídky. Sedl jsem tedy k psacímu stroji a začal psát. Nejprve o pytlácích a pašerácích, poté i příběhy zachycující život prostých Šumaváků," vzpomněl rodák z Táborska František Kadoch, co stálo na počátku úctyhodné série povídek. Těch se totiž dodnes v oněch šesti knihách nashromáždilo více než půldruhého sta.

„Většinou se odehrávají na Šumavě, jen v knize Lidé, lidi, lidičky jsem si odskočil do rodné kraje, kterému se přezdívá Česká Sibiř, tedy do oblasti na pomezí středních a jižních Čech," upřesnil místo děje několika svých příběhů vimperský povídkář. I přestože se jedná o věrně zachycené reálie, je třeba ve všech povídkách počítat s různou mírou fabulace. „Nejde o dokument. Někdy jsem odposlouchal námět či zápletku a podle fantazie dokreslil příběh. Jindy jsem si ho vymyslel celý," uvedl k povídkám František Kadoch s tím, že nekrásnější co může autora potkat, je když sám uvěří svým vymyšleným příběhům.

V knize nenajdeme však pouze povídky, ale i roztomilé ilustrace Kadochova dvorního ilustrátora Josefa Černocha. „S Josefem jsem se seznámil na počátku šedesátých let tady ve Vimperku, přestože oba pocházíme z Táborska. Nejprve zde učil, pak se stal dokonce ředitelem školy, ale po roce 1968 musel ze školství odejít a dnes žije v Bechyni. Uvolil se ilustrovat nejenom mé knížky, ale i zmíněný Šumavský kalendář," představil František Kadoch ilustrátora svých povídek.

Knihu s třiadvaceti šumavskými příběhy a dvěma z České Sibiře vydalo nakladatelství Papyrus ve Vimperku a k dostání je snad ve všech šumavských knihkupectvích. Na nákup posledního vánočního dárku tak není ani dnes ještě pozdě.

Jaroslav Pulkrábek