Ti, které můžete vidět hluboko zakročené v řece uprostřed proudu, i ti, kteří se prodírají divokou přírodou na březích, jen aby nalezli pstruha obecného, jeden z našich rybích klenotů. Ten skrývá i řeka Blanice, pramenící pod Knížecím Stolcem, hluboko v šumavských lesích.
Rybářským pstruhovým revírem se stává až pod železniční zastávkou Spálenec, a pokračuje až ke kempu Rechle nad husineckou nádrží. O ryby tady není nouze, těch trofejních je ale mezi nimi pomálu. A jsou tak divoké, jako je řeka, ve které žijí. Protože v těchto místech ve vodě žijí i chráněné perlorodky říční, je od Spálence až k Blanickému mlýnu zákaz brodění řekou.
I proto tady člověk může zažít opravdu vysokou školu rybaření. Kromě pstruha jsou totiž vody Blanice domovem lipana podhorního, ryby, kterou má Český rybářský svaz ve svém znaku. Kolikrát se dá v nahnědlých vodách řeky zahlédnout, přelstí ho ale jen opravdoví mistři.
Za stejnými rybami mohou rybáři vyrazit i na horní tok řeky Vltavy, například do Lenory či Horní Vltavice. Voda je tady snad ještě studenější než v Blanici a krajina opravdové Šumavy potěší i ve chvíli, kdy se právě rybářsky nedaří. Rybaření, to je totiž také putování krajinou. Trpělivé hledání míst. Samozřejmě, touha po úlovku je vždy hnacím motorem rybáře. Stejně je ale nejkrásnější darovat úlovku svobodu. A vyhrát tak trochu i sám nad sebou.