Zatímco ještě před dvěma měsíci téměř nic nepřipomínalo divadlo, včera už bylo jasně znát, jak bude zanedlouho vypadat. Stejně, jako i při předchozích prohlídkách, mi dělá průvodce Jan Plánek z odboru investic Městského úřadu v Prachaticích. Tentokrát procházíme divadlem od vstupu až po půdní prostory sousední budovy Kulturních a informačních služeb. Zatímco venku se dokončuje dlažba před vstupními dveřmi a montuje osvětlení prosklené vitríny, v samotném vstupu je vše hotovo ze zhruba devadesáti procent. Chybí nainstalovat plošina pro vozíčkáře a čistící zóny mezi dlažbami. Největší díl práce tady a vlastně v celém divadle čeká už jen na úklidovou četu.

Z foyeru, který bude nově sloužit jako divadelní kavárna a k prodeji vstupenek na aktuální představení, postupujeme do nové šatny spojené se sociálním zařízením. Nově tu vzniklo jedno pro vozíčkáře. Zatím hotova a z větší části uklizena je místnost pro ženy. Ty zde budou mít dostatek zrcadel k úpravě zevnějšku. Samotná šatna vznikla rozšířením směrem do budovy radnice. Momentálně slouží jako manipulační prostor pro řemeslníky.

Na schodišti k balkonu a levému hornímu vstupu do hlediště sice stojí ještě lešení, ale jen kvůli malířům, i ti zde pomalu končí. Diváci, kteří budou vstupovat do hlediště v jeho spodní části, minou prosklené dveře přes celou stěnu. Ty se podle Jana Plánka dají kompletně vyndat včetně sloupků a celý prostor může sloužit jako příležitostná, spíše komorní, letní scéna.

Jestliže bude návštěvník překvapen řešením vstupních prostor, pak ho po vstupu do hlediště čeká rozhodně překvapení ještě větší. Hlediště se změnilo nejen co do barevnosti, když směs bílé, hnědé, šedé a oranžové vystřídalo kompletně tmavě šedé až černé řešení obkladů stěn a portálu jeviště a světle šedého koberce. Sedačky jsou sice překryté mikrotenovou fólií, i na nich je však patrná dřevěná konstrukce v tmavě šedém tónu s modrým potahem. Co je ale nejdůležitější, je jich co do počtu více a výrazně se zvětšil prostor pro nohy jejich tvarem a mezerami mezi řadami. Asi nejvíce upoutá balkon, jemuž architekt a stavebníci vrátili jeho původní podkovovitý tvar. Modré podsvícení zábradlí se jistě nedá přehlédnout. Na první pohled se sice divákům může nové barevné řešení hlediště trochu smutné, ale z praktického hlediska je to velmi dobré řešení. Bílé stěny, nemluvě o portálu, odrážejí světlo z reflektorů a snižují tak mnohdy kvalitu představení, kdy nadbytečná barevnost diváka rozptyluje. Pozornost by měl věnovat více dění na jevišti, než výzdobě hlediště. I když to do značné míry záleží na kvalitě představení.

Pokud je řeč o balkonu, troufnu si tvrdit, že i tady udělal projekt změnu rozhodně k lepšímu a domnívám se, že minulou dispozicí ochuzený balkon nově nabídne i dost netradiční pohled na jeviště z ptačí perspektivy.

I když se prostorově na druhou stranu budou muset omezit v zákulisí účinkující, ocenit rozhodně mohou nový světelný park, spojenou osvětlovací a zvukovou kabinu a zbrusu novou podlahu jeviště a nové opony.