Rozumím tomu a nepřipadá mi divné nebo dokonce škodlivé, že některé názory se zkrátka jen velmi obtížně mohou potkat. To je například i výsledek mého jednání s panem prezidentem Zemanem, který se dlouhodobě netají tím, že je pro oslabení ochrany přírody v národních parcích. Tento názor zastává řadu let.

ČTĚTE TAKÉ: Poslanci dnes rozhodnou také o Šumavě

Já jsem naopak pro zachování dosavadní ochrany přírody na těchto státem chráněných unikátních územích, která jsou v naší přírodě nejcennější, a i proto tolik atraktivní pro turisty. A proto jsem předložil do sněmovny kompromisní a stabilizační novelu, dnes tzv. sněmovní nebo vládní verzi. Takže vedeme s panem prezidentem koncepční, nebo chcete-li ideologický střet, ale v žádném případě ne v osobní rovině napadání a osočování. Když jsem si ale přečetl názorový článek paní starostky ze Stožce, bylo mi smutno. A to i přesto, že samozřejmě respektuji právo na odlišný názor na to, jak má využití Šumavy vypadat. Co však naprosto odmítám, jsou mnohé nepravdivé výroky paní starostky o tom, jak jednám já osobně nebo správa národního parku s místními starosty. Je mi z toho smutno proto, že férové jednání a vstřícný přístup obracejí někteří šumavští starostové proti mně, mému úřadu i Správě Národního parku Šumava. A nestydí se přitom lhát.

Vezměme to ale popořadě. Zájem o výstavbu golfového hřiště na území obce Stožec měla sama obec, a to již v roce 2008, kdy starostkou obce byla paní Zdenka Lelková. Správa Národního parku Šumava byla tehdy při jednání k urbanistické studii obce Stožec, které proběhlo 12. srpna 2008, proti, a to s ohledem na režim související s vybudováním, údržbou a provozem golfového hřiště (rozsáhlé zemní úpravy, nutnost zavlažovacího systému, hnojení, používání herbicidů). Správa tehdy navrhla jako kompromisní řešení vybudování tzv. cross golfového areálu, který byl pro tuto lokalitu s ohledem na místní cennou přírodu daleko vhodnější. Tato varianta se nakonec objevila i v zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje. To, že obec Stožec tento záměr nechala ze zásad po letech vyškrtnout a paní starostka tento záměr dnes prohlašuje za „pitomost“, je plně v kompetenci a na rozhodnutí samotné obce Stožec v čele s paní starostkou.

Co se týká prodeje bytového domu ve Stožci před rokem 2010, o kterém paní starostka také píše, tak ten se správa národního parku v souladu se zákonem nejdříve snažila nabídnout k odkupu jeho nájemníkům a dlouho čekala na vytvoření družstva nájemníků, kteří by tak mohli přednostně majetek odkoupit. To se však nestalo, a proto správa nepotřebný majetek nabídla nejdříve státu, a až poté „nejvyšší nabídce“, jak ukládá zákon. To je běžný, standardní postup státu kdekoli v naší republice.

Za poslední 3 roky jsem v součtu pracovních cest, víkendů i dovolené strávil na Šumavě řadu měsíců. Šumavu miluji a už to tak bude navždy. Mnoho lidí mě zde potkalo na více či méně veřejných akcích, mluvil jsem s nespočtem starostů i občanů, měl jsem s nimi řadu osobních schůzek. Ostatně to jsem nabízel i všem starostům šumavských obcí, pouze někteří toho však využili. Například starosta Modravy, Kvildy, Horské Kvildy, Kašperských Hor a někteří další. Nejenom já, ale i kolegové z MŽP i správy zde na mnoha akcích se starosty prezentovali a domlouvali právě vládní novelu zákona. Všechny výroky o tom, že by snad vládní (sněmovní) novela nebyla se starosty, kraji a místními konzultována, jsou proto naprosto nepravdivé. Jestliže jsme se na některých věcech neshodli, přece neznamená, že jsme spolu nemluvili!
Není ani pravda, že bychom zavírali turistické stezky. Naopak, Správa NP Šumava za poslední roky zprovoznila několik cyklostezek – jedna část dokonce vede I. zónou národního parku. Já i správa pak chceme, aby bylo více zpřístupněno jádrové území tetřeva hlušce. Proto správa spolu se šumavskými obcemi vytvořila seznam 34 projektů, které se v současnosti posuzují v procesu EIA. Mimo jiné je mezi záměry také průchod Luzenským údolím na Modrý sloup, našlo se řešení i pro výstavbu cyklostezky propojující Hradlový most a Modravu a posuzovaný záměr také zahrnuje novou trasu I. zónou pro vytvoření křížové cesty na Stožci.

Připadá mi jako hodně přehnané tvrzení paní starostky, že všechny snahy MŽP a správy národního parku by představovaly návrat do doby neolitu nebo dělaly z Národního parku Šumava nepřístupnou rezervaci. Návštěvnost Národního parku Šumava, která se v roce 2016 oproti předchozímu roku zvýšila o 20 %, tedy na více než 2 miliony lidí a mnohé šumavské obce, včetně Stožce, v turistické sezóně doslova praskají ve švech. To jasně dokazuje, že turisté současnou šumavskou přírodu považují za stále atraktivnější a rezort ministerstva životního prostředí jim v tom evidentně nijak nebrání.

Sněmovní verze novely zákona, původně z dílny MŽP, zavádí moratorium na změnu zonace a zaručuje tak minimálně patnáctiletou stabilitu v tomto území, což byl dříve jeden z klíčových požadavků regionu. Senátní úpravy tuto garanci ruší. Proto dnes nelze chápat podporu senátní verze jinak než jako podporu nestability a umělého udržování sporů a nejistoty. Pochybuji však, že tohle je skutečný zájem obyvatel šumavských obcí.

Richard Brabec, ministr životního prostředí