Kliknutím zvětšítePět dní v prachatické sportovní hale cvičilo od sedmi hodin ráno do šesti do večera 327 karatistů ze čtrnácti zemí nejen Evropy. Veškeré dění měl pod palcem David Havlík z Karatedo klubu Tsunami Prachatice.
Počet účastníků je rekordní. Se zájmem o Gasshuku v Prachaticích tedy musí panovat spokojenost.
Samozřejmě spokojenost je, bylo zde zhruba o deset procent lidí více než přede dvěma lety. Co mě mrzí, je to, že počet českých cvičících je na stejné úrovni. Nárůst je ze strany zahraničních účastníků. To je pro nás signál, že máme dobrý ohlas přes celou Evropu. Jihočeský svaz karate se chvástá, že má tisíc členů a já zde viděl snad jen tři. V kontextu toho, že sem jezdí ti nejlepší světoví instruktoři, tak je pro mě nízká účast karatistů z okolí hodně zarážející. Nepřijedou karatisté ze čtyřiceti kilometrů, naopak se zde objeví pan Tandar z Tibetu, který je osobním bodyguardem dalajlámy. Takový člověk letí z Tibetu do Prachatic, aby si zacvičil s top instruktory a lidi Krumlova, Písku,mm Strakonic či Budějovic nepřijedou.
Podle atmosféry na Sayonara párty bylo evidentní, že si Gasshuku užívali právě i japonští instruktoři.
Zpočátku to takové nebylo. Pan Naka díky svému postavení v organizaci JKA byl tak trochu striktní, ale časem se ledy prolomily a je to takové domácké prostředí. Je vidět, že se zvyšuje technická úroveň cvičících a tak se i instruktorům snáze pracuje. Je vidět, že na sobě všichni pracují. Pro mne je velkým oceněním, že senzei Naka i Okumu prohlásili, že pokud jim zdraví dovolí, tak první termín v červenci mají rezervované pro nás.
Přes tři stovky účastníků je pořádný záběr i pro pořadatele, aby sehnali ubytování či další zázemí.
Početně bychom zvládli i více lidí. Trochu mě mrzí, že podpora tak velké akce ze strany města není taková, jaká by měla být. Alespoň dle mého pohledu. Nebyl by problém sem dostat pět stovek lidí. Ale kapacita internátu pedárny je 240 míst a my jich dostaneme jen 110 a více jich nedostaneme. Třeba i v tomto směru by mohlo město pomoci, i když je mi jasné, že s tímto školským zařízením nemá nic společného. Další věcí jsou třeba i nájmy. Cvičíme v tělocvičně Sportovního zařízení města. Patří Prachaticím, ale zaplatíme si plnou cenu. Třeba i přes nájmy mohla spolupráce fungovat. Ono to není o tom, že přijede více cvičících a my vybereme více peněz na startovném. Musíme investovat do všeho kolem. Podobných akcí je plno a my musíme držet úroveň, abychom obstáli.
Akci hodnotíš jako úspěšnou. Příští rok bude dle pravidelného střídání míst v Kadani. Dočkáme se tedy Gasshuku v Prachaticích za dva roky?
Snad. Rád bych, aby to tak bylo. Jak by řekl senzei Okuma: „Doufám, že ano.“ Jsou velké tlaky na to aby se Gasshuku konalo jinde. Každý si uvědomuje, jak je to velká reklama. Sice se sem tam navážím do města, ale musím dodat, že ani z kraje výraznější podpora není. Co se týče karate Shotokan, tak větší akce v republice není.
Byli zde představitelé karate z mnoha zemí, jak na prostředí v Prachaticích reagovali?
Prachatice mají výjimečnou polohu a úžasné historické centrum. To nám hraje do karet. Letošní ročník byl ještě výjimečný v tom, že v srpnu je Mistrovství světa v Irsku, takže přijelo plno reprezentačních týmů. Jako přípravu to pojali Maďaři, Rusové, Němce. K tomu byl směrován i koncept tréninků. Úroveň fantastická. Ohlasy na Prachatice vynikající a to vše by si měli uvědomit i představitelé města a postavit se k tomu čelem. Hodně věcí je o maličkostech. Mnozí z účastníků Sayonara párty se například pozastavovali třeba nad tím, že je v Národním domě vybavený bar a my se tísnili v koutku a odtud jim vydávali občerstvení.
Zaznamenal jsem plno dotazů lidí z ulic města na to, co se tu za akci koná a zda se mohou přijít podívat.
Je fakt, že z veřejnosti přišlo hodně lidí. Zašli jsem ti, kteří různě sportovali na dalších sportovištích. Prachatice by se i daly nazvat městem sportu. Toho by se mělo využít a měla by fungovat paralela město – sportovní kluby – laická veřejnost.
V rámci kempu se pořádala sbírka na Vladimíra Mikuláše, kterého postihla nemoc ALS. Ze strany karatistické obce určitě krásné gesto.
Všichni na kempu to vzali moc dobře. Vláďa je náš kamarád, nositel mistrovského černého pásu. Dohodli jsme se že náš prachatický klub a spřátelený klub z Karlových Varů věnujeme po deseti tisících korunách, navíc se vybíralo na Sayonara párty.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
