Před měsícem byl na programu první turnaj v Prachaticích, kde se nejlepší šestice týmů z celé republiky utkala systémem každý s každým. Prachatičtí postoupili mezi šest nejlepších jako suverénní vítěz české skupiny. Na domácím tatami podlehli největšímu favoritovi soutěže z Baníku Ostrava i druhému celku moravské skupiny Olomouci. Ke druhému turnaji Prachatičtí odjeli s tím, že se pokusí ještě dostihnout Olomouc, případně si uchránit třetí místo před dotírajícími Litoměřicemi.

Stejně jako v Prachaticích judistům Tatranu vůbec nepřál los a hned v prvním utkání narazili na Ostravu. Navíc den před turnajem přišla nepříjemná zpráva, která promluvila do sestavy. „V pátek přišel na sraz Radek Aleš, což je naše bodová jistota, s tím, že poslední trénink v Plzni, kde studuje, nevydrželo koleno. Radek s námi i přes tento handicap odcestoval a ukázalo se to jako výborný tah. Mančaft to však nahlodalo, protože naše šance na stříbro rázem klesly," hovořil o nepříjemné situaci trenér Antonín Turek a pokračoval: „Ráno při vážení bylo vidět, že Radkovo zranění zanechalo stopy i na ostatních závodnících. Navíc los, kdy jsme šli nejprve na Ostravu a hned nato na Olomouc, také žádnou radost nepřinesl. Oba týmy nás vysoko porazily a nevypadalo to dobře."

Bylo třeba dát závodníky znovu do klidu a zabojovat o bronzovou medaili. Ve třetím zápase Prachatické čekal Nový Bydžov. „Ten přijel oproti prvnímu turnaji značně posílen a vypadal v turnaji velmi dobře. Prohrávali jsme již 1:3 a nebylo to vůbec veselé. Na klukách bylo vidět, že jsou dole. Radek Aleš musel nakonec i se zraněním nastoupit. Zlomil to v emotivním zápase, kdy všichni včetně soupeře věděli, že je zraněný. Radek to ustál a vyhrál, což kluky zase dostalo psychicky nahoru. Zápas skončil 4:4 a my vyhráli na pomocné body. To nás znovu vrátilo zpátky do turnaje," popsal další utkání A. Turek.

Čtvrtým soupeřem byla nebezpečná Plzeň, kde bylo třeba naplno bodovat. „Podařilo se to. Už jsme šli bez Radka Aleše, ale vyhráli jsme 4:3. Bylo vidět, že si kluci věří. Bylo to úplně jinde než předchozí zápasy. Nakonec nás čekaly Litoměřice, které navíc prohrály s Plzní, takže jsme měli jistotu dvou bodů navíc. Přesto do toho kluci šlapali, Litoměřice porazili a potvrdili, že jim třetí místo v ligové soutěži právem patří. Urvali jsme si to sami, nikdo nemůže říci, že by nám pomohl někdo jiný," doplnil k cestě turnajem Antonín Turek a pokračoval: „Moc mě potěšilo, že se kluci dokázali zvednout a prokázali svou sílu."

V celkovém kontextu tedy mohou být Prachatičtí s výkonem dorostenců maximálně spokojeni. „Byla to dvě rozdílná pololetí. Když jsem přišel po panu Koldovi dorostence trénovat, kdy se prali o střed tabulky, tak jsme nečekali, že by to po letošním jaře mohlo být tak dobré. Jaro se vyloženě povedlo, obě kola v základní skupině jsme šli vždy na plný počet deseti bodů a najednou jsme byli spolufaforité. Ale věděli jsme, že je Ostrava někde úplně jinde, což se také ukázalo. S medailí se muselo počítat, ale podzim byl úplně jiný. Najednou bylo vše těžší, ale nakonec jsme to urvali. Přetahovali jsme se s Litoměřicemi a hodně se lepšila i Plzeň. Podzim měl celkově vysokou úroveň od všech týmů," komentoval sezonu A. Turek.

Úspěch je dílem především výborné party, která držela po celou sezonu pevně při sobě. „Sestava byla po celý rok skoro stejná. Na podzim se hodně zvedl Petr Dejmek, chytil fazonu, takže dostával v padesátce přednost před Dominikem Morongem z Kaplice, který je reprezentant. Dominika jsem posílal o váhu výše. v pětapadesátce šel nádherně Adam Traxler. V šedesátce se pere Jirka Petrášek. Poslední kolo se mu sice tolik nedařilo, ale jinak byl přes celý rok obrovskou oporou. Tři nejlehčí váhy máme výborné a dokážeme soupeřům konkurovat. Do 66 kil nastupoval Standa Pluhař a střídal se s Vaškem Pušem. Vašek chodil na začátky na rozehřátí. Potřebovali jsme, aby nasál atmosféru na další sezonu. Šel výborná utkání. V sedmdesát trojce se před létem zranil Petr Lácha, takže zaskakoval Mašek z Kaplice. Škoda Petrova zranění, protože měl výbornou formu. V jedenaosmdesátce vypomáhal klučina z Kaplice, který s judem v létě skončil a na podzim se pral Víťa Špoula ze Strakonic. Poslední turnaj zvládl výborně. Bylo vidět, že medaili chce. V devadesátce byl již zmiňovaný Radek Aleš. Byl schopen porážet i Ostraváky, takže to byla suverénní postava. V plusce máme dva nové judisty. Jednoho jsme si půjčovali z Plzně a jednoho znovu ze Strakonic. Ti to měli taky na zkušenou, aby nám mohli v další sezoně pomoc. Měli jsme i sparringy, třeba v pětapedesátce Honzu Riedla, který kryl záda Adamovi Traxlerovi," vypočítával sestavu A. Turek a dodal: „Jsem šťastný, že se podařilo dosáhnout na medaili. Bylo to o vynikající partě a souhře i mezi trenéry. Dorosteneckou ligu se mohou prát i končící starší žáci, které trénuje Pepa Puš, a na druhé straně prvoročáci junioři, kteří se připravují s muži pod vedením Martina Turka. Ti všichni mají svůj díl na úspěchu celého kolektivu."