Malíř Jan Zrzavý se nejlépe cítil ve Vodňanech

Jeho obraz Ležící hoch se předevčírem prodal 
v londýnské aukční síni Sotheby's za 450 000 liber, což je zhruba 14,7 milionu korun. Je to zatím nejvyšší cena, za jakou se jeho dílo vydražilo. Práce Jana Zrzavého s vazbou na Vodňany, kde tento umělec  16 let žil, nyní připomíná Alšova síň v tamní Městské galerii. Je v ní kolem čtyřiceti exponátů, z toho 11 Zrzavého originálů, přičemž některé 
z prací jsou vystaveny poprvé. Expozice Návrat malíře Jana Zrzavého do Vodňan potrvá do 29. prosince.

Otakar Štorch-Marien, nakladatel a vodňanský rodák, zaznamenal rozhovor před umělcovými osmdesátinami. Takto odpověděl Jan  Zrzavý na dotaz, kde se kdy cítil nejlépe: „Ve Vodňanech. Utekl jsem tam na začátku války a Julius Zeyer, který je jakýmsi protektorem mého života, mně na ně ukázal. Nikdy jsem tam před tím nebyl, ale když jsem celý tamější kraj poznal, byl jsem jako očarovaný.“

Do Vodňan přišel v roce 1942 v obavě o sebe a své dílo v Praze, plánoval si ho na jihu bezpečně uložit, hrozilo mu totální nasazení. „Janu Zrzavému se ale ani přes velké úsilí nepodařilo docílit prodloužení pronájmu bytu. Vodňany musel nerad a zklamaný opustit. Nyní je na nás, abychom mu umožnili návrat na místa, která měl tak rád,“ uvedla kurátorka Martina Havlínová.

Mezi 11 originály je nejhodnotnější obraz Večeřadlo, jehož cena dosahuje milionu korun. Vlastní ho galerie 
a vedle něho vystavila obraz Svatá večeře. Patří k sobě, vznikly i ve stejném roce.

Osou expozice jsou díla patřící vodňanské galerii. Kurátorka chtěla vystavit práce se vztahem k městu, některé zapůjčili majitelé z Vodňan 
a okolí. Třeba kresbu pastelem Kaple sv. Máří Magdaleny. „Byl to oblíbený cíl Zrzavého vycházek. Začíná tam Zeyerova stezka, právě Julius Zeyer ho sem lákal, byl jeho duchovní guru,“ vysvětlila kurátorka. Zvláštnost podle ní představují reprodukce autorem kolorované – v době, kdy už byl známý, je rozdával přátelům v okolí, domalovával 
a podepisoval.

Malíře ve Vodňanech vnímali jako osobnost, zajímavou zevnějškem i chováním. Martina Havlínová natočila rozhovory s několika přáteli Jana Zrzavého. Vyprávění, vzpomínky a příhody z náhodných setkání jsou v expozici  jednak vytištěné a jednak je přibližuje audioprojekce. Díky své práci na poli orální historie objevila kurátorka zajímavost z jeho životaběhu.

„Ve všech monografiích se píše, že Jan Zrzavý z Vodňan odešel v roce 1956. Během bádání se mi podařilo zjistit, že to bylo až v roce 1958 – dokládá to jeho korespondence i svědectví pamětníků,“ řekla Martina Havlínová.

Jan Zrzavý si ve Vodňanech vybral byt v Bavorovské ulici. Kvůli výhledu na kopec Hrad a rybník, který zachytil 
i na svém slavném obrazu. Původně měl k dispozici byt celý, později přibyl další nájemník, takže mu zůstala jediná místnost.

Odkaz Jana Zrzavého je ve Vodňanech silný. Nejen ve vzpomínkách lidí, ale také díky kresbám, které malíř nabízel místním oplátkou za služby – paspartování, rámování obrazů, během války i za potraviny. I obrazy s takovým příběhem jsou součástí expozice. Obohacuje ji ještě osobní korespondence a fotografie, které místní zapůjčili. Samotná vernisáž měla tak ohromnou návštěvnost, že divadlo PNUtí muselo hrát dvakrát, protože se dovnitř všichni naráz nevešli.

Samostatnou část expozice tvoří 'zrzavovské inspirace', díla jihočeských umělců, jež osobnost Jana Zrzavého oslovila. Figurují mezi nimi Milan Kyzour, Václav Cinádr nebo Štěpán M. Mareš.

Expozice navazuje na tři předchozí výstavy ve Vodňanech z let 1978, 1990 a 1997. Kurátorka Martina Havlínová chce osobnost Jana Zrzavého dostat do trvalého povědomí vodňanských. Plánuje stálou expozici obrazů a pamětní desku.  V Alšově síni je nyní návrh bronzové busty od sochaře Richarda Rudovského, která by měla být odhalena příští rok, například na domě U Čápů v centru, kde žil Julius Zeyer.