Kromě něj je klavír k dispozici každému, Martin Beránek ale usedá k hudebnímu nástroji pravidelně a je tak nejvýraznějším z muzikantů. Sice pochází z Jugoslávie, ale považuje se za Budějčáka. „Bydlím tu už dvacet let od smrti mámy,“ prozrazuje. Kolemjdoucí kamarádi muže, který v dětství přes deset let chodil do lidušky, poplácávají po rameni, lidé se zastavují a poslouchají, chválí ho. Před sebou má talíř nebo kelímek, do kterého mu vhazují drobné. Martin si za dopoledne prý vydělá 490 korun. Pomocný zedník by si rád našel jinou práci. „Chtěl bych vyzkoušet něco s muzikou,“ zasní se. „Ale teď jsem v kritické situaci,“ říká muž přebývající v azylovém domě.

Ke klavíru také zasedá blonďatá žena obklopená houfem dětí. Učitelka Milena Fuchsová ze školky z Litvínovic prozrazuje: „Hodně ve školce zpíváme a hrajeme, tak jsme si chtěly taky zazpívat venku. S dětmi vyrazila do Českých Budějovic odevzdat na Živitelku pomerančovou kůru, kterou sbíraly celý rok. Za utržené peníze děti dostaly sladkou odměnu v podobě zmrzliny a po cestě domů se zastavily u klavíru. „Vždyť je vidíte, děti jsou nadšené a chtějí hrát. Pořád si hrají na učitelku a hrajou se mnou na klavír,“ směje se sympatická žena.

O klavír se stará už dva roky Adam Pokorný, majitel kavárny Široko. Při zahajování projektu uvedl: „Chtěl bych náměstí oživit, udělat z něj místo s příjemnou atmosférou, kde se setkávají lidé.“ Klavíry v ulicích se staly poslední dobou fenoménem všech velkých měst.