Už třetím rokem bojujete v dresu Hradce Králové v extralize. Jak ale vzpomínáte na roky v Českých Budějovicích?
Pamatuji si, jak mě Budějovice vzaly z Písku a prošel jsem zde všechny vyšší mládežnické kategorie. S různými přestávkami jsem v klubu působil až do odchodu extraligy do Hradce Králové, což byl pro všechny šok. Mně to ale v kariéře paradoxně prospělo.

V jihočeské metropoli jste nikdy ale nedostal opravdovou šanci. Je to tak?
Cítím to taky tak. Nikdy jsem nedostal pořádný prostor, abych se ukázal. Až po přesunu do Hradce jsem začal pravidelně nastupovat a potřeboval jsem se vyhrát. Byl jsem mladý a v tomhle věku musí člověk odehrát co nejvíc. Až v Hradci jsem dostal šanci.

Necítíte kvůli tomu vůči českobudějovickému klubu jistou zášť?
Ne, to vůbec ne. Trenéři zůstali i po přesunu stejní, jen se změnilo vedení. V Budějovicích se sázelo na hráče, kterým se věřilo, mezi ně já nepatřil. To je hokej. V Hradci se to změnilo a momentálně mi to vyhovuje.

Je trošku paradoxní, že v Motoru o vás neměli zájem ani na první ligu a v Hradci jste se vypracoval na reprezentačního beka.
(usmívá se) Já jsem s reprezentací vůbec nepočítal. Snažil jsem se prosadit do hradeckého kádru, abych pravidelně hrál a byl týmu v extralize platný. Reprezentace je nečekaný a příjemný bonus.

Vzpomenete si, jak jste vnímal náhlý přesun extraligy v roce 2013 z jihu Čech pod Bílou věž?
Pro mě to nebylo nic dramatického. Vlastně jenom takový přestup. S přítelkyní jsme jen přejeli do Hradce a pokračovali tam. Horší to bylo pro kluky s rodinami, jejichž děti chodily v Budějovicích do škol a školek.


Sledujete i nadále počínání Motoru v první lize a jeho boj o návrat do nejvyšší soutěže?
Samozřejmě. Sleduji celou první ligu i výkony kluků z Budějovic. Motor už hraje třetí sezonu nahoře, určitě má opět za cíl postup a myslím si, že by se mu to letos mohlo povést.

Českobudějovický kádr prošel značnou obměnou. Jste v kontaktu ještě s někým z bývalého angažmá?
Občas si napíšeme s Romanem Vráblíkem. Jinak ale ani nikoho pomalu neznám. Tým se proměnil skoro celý.

Když se vrátíme do vašeho aktuálního působiště. Dají se srovnávat celkové náhledy na českobudějovický a hradecký hokej?
Těžko říct. Nemohu úplně soudit, jak probíhala sezona v Budějovicích, protože tam jsem se vždy ohřál maximálně v letní přípravě. V Hradci jsou cíle nejvyšší, ani nemohu porovnávat, jaké byly tehdy v Budějovicích.

Tým Motoru prošel kompletní obměnou, za tři roky už se ale značně změnil i kádr Mountfieldu, v němž zůstává z bývalých českobudějovických hráčů už jen torzo. Vnímáte to?
Určitě. Nedávno jsme se o tom s klukama bavili, že jsme zbyli už vlastně jen Jirka Šimánek, Ruda Červený, René Vydarený a já. Máme v mužstvu hodně cizinců, takže aspoň že jsme tam zbyli my čtyři.

Přestože se vašemu týmu v extralize tolik nedaří, věříte, že můžete letos dosáhnout úspěchu v play off?
V minulé sezoně jsme měli velké cíle a byl na nás tlak. Letos jsme nechtěli vyvolávat, že chceme do finále nebo něco v takovém duchu. Na druhou stranu máme opravdu kvalitní mančaft, ačkoliv výsledky tomu zatím tolik neodpovídají. Před reprezentační přestávkou jsme měli dobrou sérii zápasů, tak po ní na to musíme navázat a dostat se v tabulce výš.

Mluvil jste o důležité důvěře trenéra Václava Sýkory, která vás dostala výš. Je ale skutečně tím hlavním, díky čemu jste se vyšvihl až do národního dresu?
Asi ano. I v předchozím ročníku mi trenér věřil a věří i letos. Chodím i na přesilovky, trávím na ledě hodně času a posbíral jsem i nějaké kanadské body. Možná to také souviselo s pozvánkou do repre.

V Českých Budějovicích zažil krásné roky současný trenér národního týmu Josef Jandač. Absolvoval jste s ním třeba alespoň letní přípravu pod Černou věží?
Ne, v Budějovicích jsem ho nepotkal. Nyní v reprezentaci to byla s trenérem Jandačem premiéra.

A jak jste si užil vaši premiéru v dresu české reprezentace?
Moc! Ze začátku jsem si to moc neuvědomoval, kde to vlastně jsem. Už před prvním zápasem jsem si říkal, že nechci být nervózní. Ale neubránil jsem se tomu a první třetinu jsem nervózní byl. Pak to ze mě trošku spadlo a ve Finsku už to bylo dobré.


Když se závěrem podíváme na vaše osobní cíle do další části kariéry, jaké jsou?
Příliš dopředu se nekoukám. Chtěl bych podávat stabilní výkony v klubu, a kdybych jezdil pravidelně na akce národního týmu, tak by to byl splněný sen. Ale jinak tomu nechávám volný průběh, uvidí se dál.

Máte někde vzadu v hlavě případný návrat do Českých Budějovic?
Upřímně, o tom jsem vůbec nepřemýšlel.

PAVEL KORTUS ML.