Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Tohle klukovské přání si mladý obránce Dynama Č. Budějovice Michal Řezáč vyplnil ještě dva měsíce před svými devatenáctými narozeninami – ve dnech 5. a 7. září totiž sehrál v Birminghamu dvě mezistátní utkání za českou dvacítku proti věkově témuž výběru kolébky kopané.

Jaké dojmy jste si z Anglie dovezl? Začínal jste v Písku a jaké to tudíž je, když se kluk z Písku dostane do kolébky kopané? Byl to splněný klukovský sen?

Byl to hrozně velký zážitek. Bylo to něco úplně jiného než tady v Česku i v těch zemích, kde jsem zatím měl možnost hrát. A máte pravdu, že když jsem byl menší, tak jsem si říkal, že by to bylo hezké, si někdy v Anglii zahrát. Vlastně se mi to splnilo už teď a jak jsem říkal, hrozně moc jsem si užíval.

Co stadiony a lidi tam?

První zápas se hrál v jejich tréninkovém centru, kde byly pohromadě dvě desítky hřišť a taky velká krytá hala na fotbal. Odvetu jsme hráli na třetiligovém stadionu, kde ale byla kapacita pro patnáct tisíc lidí a troufám si tvrdit, že kdyby takový stadion byl tady u nás, že by patřil mezi pět nejlepších vůbec. I divácká kulisa tam byla skvělá, na nás se tam přišly podívat tři tisíce lidí, což kolikrát tady nepřijde ani na ligu.

A co anglické trávníky? Je to opravdu taková kvalita?

Marně jsme s klukama na hřišti pátrali, nenašli jsme tam ani drn! Fakt nádhera.

Nebyli jste první zápas z té kolébky fotbalu až moc vykulení? Dostali jste 0:5…

Vykulení ne, dělali jsme ale zbytečné chyby. To rozhodlo, že jsme tak moc prohráli. Dvacet minut jsme se drželi, pak jsme ale dostali ve dvou minutách dva slepené góly a už jsme se vezli.

A ten první z těch gólů jste si prý dal vy…

Bylo to po standardce, já byl na tyči, letěl tam odražený míč a já si to srazil do brány. Kluci si ze mě dělali legraci, že mám první reprezentační gól a že tudíž budu platit něco kasy…

Zato odveta vám vyšla parádně, výhra v Anglii se cení!

My si toho taky vážíme, ale zasloužili jsme si to. Hráli jsme dobře, jezdili jsme jeden za druhého a dokázali jsme i proměnit jednu ze dvou šancí, které jsme si připravili. Oni měli tak šest šancí, ale nedali ani jednu. I proto, že nás brankář podržel a my hráli organizovaně. Prostě bylo to fakt dobré.

Čekal jste, že odehrajete celé dva zápasy bez střídání?

To jsem nečekal ani trochu, ale jsem moc rád, že mi trenér dal takovou šanci.

Bylo dobré, že v Anglii byl s vámi i Lukáš Buchvaldek, že jste byli z klubu dva?

To bylo moc fajn, byli jsme s Buchym spolu na pokoji, ve dvou se to líp táhne.

Co počasí? Říká se, že v Anglii pořád jen prší…

Taky že pršelo a bylo tam sychravo. Ale pro fotbal lepší počasí než ta vedra, co ještě nedávno byla tady.

Přijel jste v pořádku?

Bohužel ne. Mám problé᠆my s kolenem a ještě týden budu mít ortézu. Pak do toho zase skočím naplno.

Co se vám přihodilo?

Natažené vazy a taky nějak pohmožděné úpony.

To jste pana Cipra asi příliš nepotěšil…

To asi moc ne, až tak široký hráčský kádr tady nemáme. Ale teď o víkendu máme volno a do příštího týdne už se určitě dám do pořádku.

Že mužstvo tady i bez vás přivezlo bod ze Sokolova, jste zaregistroval?

Samozřejmě, sledoval jsem je napjatě na onlajnech. Každých pět minut jsem na to koukal a hned, když jsem viděl, že vedou 1:0, jsem se zaradoval a říkal si, že snad to kluci udrží. Pak jsem se tam kouknul a viděl 1:1, pak navíc i 2:1 a 3:1. To mě nepotěšilo, ale pořád jsem věřil a říkal si, že to ještě nic neznamená, že předtím jsme i s Táborskem prohrávali o dva góly, přesto ještě vyrovnali. Věřil jsem, že to kluci ještě otočí a stalo se tak. Akorát škoda, že to byl jen bod, že kluci nestihli dát ještě i vítězný gól.

Snadná role vás zřejmě nečeká ani v příštím kole, kdy jedete zase ven.

Jedeme do Karviné a tam to nebude vůbec jednoduché. Přesto se ale budeme i tam snažit konečně vyhrát. Těch remíz už máme až příliš…